Plakal jsem, plakal

Z tisíců chvil stvořený jsem žil dnes den a dlouho sněný sen dnes nebyl sen. Kdy sám sebe v záplavě světla jsem ztratil, já našel jsem cestu a domů se vrátil. Měsíc svítil na cestu vedoucí kroky mé a hvězdy na nebi si chtěly hrát. Kráčel jsem po té cestě světlem zalité a chtělo se mi tolik smát a smát a smát. Zvonky zvonily, když vcházel jsem do dveří a harfy andělů začaly hrát. Ty tóny zpívaly, že mi to nevěří, že musím se nazpátek na cestu dát. Prosily zůstaň, zde celý svět je tvůj! Prosily zůstaň, zůstaň, prosíme stůj! Plakal jsem, plakal a s žalem se loučil, tolik moc tolik zůstat jsem toužil. Plakal jsem plakal však hru svou vrátil se hrát Teď dívám se na Nebe a chce se mi zase, zase tak smát. Běla, Zlín 2008.02