Tam
V té krajině tak
ráda létám.
Mám bělavá křídla
a jiskra štěstí
mi září v očích…
A úsměv, ten úsměv,
co znám jen z těch
vzácných chvil,
kdy se Ti upřímně
dívám do očí.
Jako jen v pohádkách
to bývá…
A po duhovém paloučku
utíkám
v šatech z květin
spletených…
A smích, slyším smích
a i já se tak
upřímně usmívám.
Sbírám květiny
a splétám si je do vlasů
radost,
upřímnost,
láska,
čistota.
Jsem tam,
už jsem opravdu tam,
jsem v Zahradě Srdce
mého
Milovaného Nejvyššího.
zahraničný korešpondet Běla, 11.1.2008