Pro taťku
Vše zdá se být stejné,
stejné, jak zvyklá tomu jsem,
však jiné je nebe,
jiná je zem.
Jinak fouká vítr,
pod jeho tlakem se jinak
stéblo ohýbá,
jinak svítí slunce,
a zdá se mi,
že ptáček v křoví snad
ani nezpívá.
Dívám se kolem,
vždyť nic jiného
mi nezbývá,
však vše kolem je jiné,
- už to nevidím
i tvýma očima.
Trochu je mi smutno,
nevím co se mnou děje se,
stále se ptám,
kdo z nás dvou tatí zůstal
a kdo odešel.
Hledám Tě všude,
na stráních,
kde jsme se toulávali,
u potoka,
kterým jsme se brouzdávali
i pod skalami,
kde pod širákem jsme nocovali.
Vše vybledlo
a svět se prázdný zdá,
Tebe vídám jen ve snách,
už se mi o Tobě jen zdá.
Jednou v noci zdálo se mi,
že tatí slyším
Tvůj tichý hlas:
„To už jsi dcero zapomněla,
co jsem ti říkával?
Dokážeš vše, co chceš,
ale musíš vskutku chtít.
Dokážeš mít ráda všechny,
i když myslíš si,
že k tomu nemáš sil,
dokážeš vyrovnat se s bolem,
když tvůj úděl by
snad těžký byl.
Dokážeš vše nabízet druhým,
i když zdá se,
že už nemáš nic,
dokážeš na tváři své
vyčarovat úsměv,
vždyť nikdo kolem ti
nemůže dát víc.
Dokážeš to, ale musíš chtít…“
zahraničný korešpondent Jitka, 4.2.2008
Úlomky poézie
Except where explicitly stated otherwise, the contents of this site are licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 3.0 Unported License. read more »
SriChinmoyCentre.org is a Vasudeva Server project.