RECEPT NA ŠTĚSTÍ

Nedaleko naší vesnice ve vsi jménem Konice se velký mudrc usadil a palác sobě postavil. Rodiče se doslechli o mudrci záhy a řekli mi, že by byli rádi, kdybych vyhledala toho svatého muže, jenž cestu ke štěstí ukázat mi může. Konečně na mě přišla řada mudrc se mě ptá, co že bych ráda, když táži se ho na štěstí nesměle v koutcích mu cuká vesele. Řekl, jestli mohu počkat chviličku později, že o štěstí si promluvíme trošičku, malou lžičku do ruky mi dal a na ní dvě kapky oleje nakapal. Prý po paláci se mohu podívat ale také musím ten olej ohlídat. Chodím sem a tam i s olejem, pro ty dvě kapky nevidím, co kde je. Po prohlídce se mě svatý muž táže, jestli jsem viděla zahradu, jídelnu, stráže, a já tiše přiznávám, že neviděla jsem nic jen dvě kapky oleje, nic víc. Posílá mě i se lžičkou zpět, abych prý měla, co rodičům vyprávět. Tak tedy dívám se na tu krásu, pusu dokořán, oči plné jasu. Po prohlídce se mě svatý muž znovu táže, jestli jsem viděla zahradu, jídelnu, stráže, a já tiše přiznávám, že nikdy jsem neviděla nic, co by bylo nádhernější víc. Usmívá se a ptá se mě, kde nechala jsem dvě kapky oleje. Běda, dívajíc se na ty krásy na olej jsem zapomněla asi. Dítě, obdivuj všechny krásy světa, ale aby po štěstí nebylo veta, děj se, co děj, dvě kapky oleje vždy na paměti měj. Jitka, Zlin 20.5.2008